Dojeli jsme naši dobrodružnou cestu micrem a vystoupili někde uprostřed Vina del Mar. Alexovi vybouchl džus v batohu, tak jsme to trochu uklidili, a už jsme si to šinuli podle místních směrovek. Spousta lidí, aut, ulice byly přespané, tak jsme se vzájemně lehce stráceli. Někoho stopl semafor, někdo to obešel, někdo se zasekl ve frontě na chodníku. Víceméně bez problému jsme se dorazili na terminál. Celou halu jsme prošmejdili, až jsme je nakonec uviděli. Celá banda inboundů a Rotexáku postávala opodál. Hodili jsme bágly na zem a začali se vítat, už tam byly i Clara a Luna. Zrovna šla hladová skupina něco sníst, tak jsem se přidala. Šli jsme do blízkého obchoďáku a zase fastfood! Když jsme se vrátili, tak jsem ještě musela koupit lístek na autobus do Los Andes na neděli. Všichni už se sbírali a já stala ve frontě na mého přepravce. Odešli a já jsem zůstala s Bastianem, rychle jsem koupila lístek a běželi jsme za nimi. Trochu jsme se ztratili, Bastian moc nevěděl, kam máme jít. Doběhli jsme na hlavní pasáž a asi o 100m před námi jsme je spatřili - uff. Na semaforech jsme je chytli a klidně jsme už sestoupili do stanice metra. Nevím, jestli to je metro nebo vlak, protože každý tomu říká jinak. Ve městě to jezdí pod zemí, ale trasy jsou dost dlouhé a my jsme jeli asi hodinu do Olmué. Spíše je to vlak! Celou dobu jsme stáli a poslouchali hudbu různých pouličních muzikantů. V Olmué jsme přesedlali na metro-micro. Zase jsme stála, ale to už bylo víc zaživné a ne tak dlouhé. Vystoupili jsme a vyrazili do kopce k horám. Všichni s bágly, na sluníčku, uprostřed asfaltky - celkem dobře jsme se smažili. Už jsme došli až na horu, cesta se měnila na hlínu a kamení. Asi jdeme špatně. Celou dobu jsme šli špatně. Všichni už měli vize o bazénu, a kdy konečně to utrpení skončí. Pravdá byla taková, že jsme vysedli hned vedle vchodu.
Rychle jsme se rozdělili do kabin a bazén vzali útokem. Tentokrát jsme bydlely ve sklození Margie, Kristin, Alaina, Amanda, Clara, Luna, rotex - Javi a já. Na večeři jsme měli jak jinak než empanadas. Program byl volný, povídali jsme si, hráli hry, fotbal, ping-pong... takové potulování. Pak nás svolali a byla taneční hra ve dvojicích. Každý pár tančil na kusu novin, který se v každém kole zmenšoval. To jsem s Hannou vyhrála, ale bohužel jsme za vítězství nic nedostaly :(. Byla jsem dost unavená, a tak jsem usla.
Sobota
Ráno jsme posnídaly, posklízely a jako první byly připraveny. Je to Chile, takže jsme vyrazili pozdě. Opět jsme se všichni natlačili do mikrobusu a jeli směrem Parque Nacional La Campana! Cizinci už byli i v busu, před parkem byla fronta, ale Chilané to nebyli. Měli jsme v plánu se vyškrábat na vrchol. Rozdělili nás do skupin po 5 a tak jsme šli nahoru. Park byl moc hezký, konečně jsem si připadala normálně. Skupiny se předbíhaly, zastavovaly - byl zmatek na stezce. Asi v polovině náročného stoupání jsme měli pauzu a svačinku, kterou jsme dostali ráno. Pak jsme se rozdělili na ty, kteří jdou dál a ty kteří se vracejí. Samozřejmě jsem šla dál, první skupinka už vyrazila, tak jsem se pustila za ní, protože se zastávkami na focení ta cesta trvá déle :P. Američanky, které jsem po cestě potkala, si začaly dělat nějaké typické americké fotky bez triček (no co Amerika je prostě divná). Dál jsem šla víceméně sama a zezadu mě docházeli. Na vrcholu jsme si udělali pár fotek, pojedli a pokochali se výhledem. Dokonce jsem měla další příležitost nafotit lišku. V 14:00 jsme začali sestupovat. Tak nějak jsem zůstala mezi posledníma. Dostala jsem jablko a už jsem fičela. Nějak jsem se od nich odpojila, další skupinku jsem předběhla. Najednou jsem se ocitla sama. Ahh, dobré. Uviděla jsem Hannu, a tak jsme šly kousek spolu. Nějak jsme se rozdělily, protože já jsem dávala víc pozor na foťák. Na konec jsem celou cestu šla sama, měla jsem dost nepříjemný pocit, protože jsem nevěděla, kde všichni jsou. Myslela jsem, že všichni jsou přede mnou, já jsem skoro běžela a stejně to nepomáhalo. Když jsem potkala lidi, tak jsem se ptala, jestli jsou přede mnou nějací cizinci, říkali, že jo, ale asi tak 10 minut. Uklidňovala jsem se tím, že za mnou je ještě další skupina. Samozřejmě jsem fotila! Na jednom delším úseku sestupu jsem slyšela holky přede mnou, hlas Margie ten si nejde splést. Neviděla jsem je, a pak když jsem zase ty hlasy ztratila znejistila jsem. Cestu jsem znala, ale nikdo nikde nebyl. Pak jsem přišla k rozcestníku a začalo se to komplikovat. Tam jsem ještě věděla, ale později se to rozdělovalo víc a víc. Nějakých kolemjdoucích jsem se zeptala, něco mi poradili, ale taky si nebyli moc jistí. Později jsem se dostala na rozcestník pro auta a pěší, tak jsem to vzala na jistotu po cestě. Natrefila jsem na zmatené a ztracené Ann-Sofie a Amandu, a tak jsem je vzala sebou. Došly jsme k bráně, ale nikdo tam nebyl. Odskočily jsme si na záchod, kde nás lístek odkázal na latrýnky vedle... Pak už došla další skupinka a evidentně ta, kterou jsem slyšela. Sedli jsme si tam na zem a čekali, většina usnula a po nějaké době přišli i ti poslední. Zašli jsme zase k mikrobusu a všichni zmordování jsme se už těšili na bazén.
Dorazili jsme hladoví a unavení, ale s dobrým pocitem. Většina naskákala do bazénu, ale já jsem si užila TEPLOU sprchu! Byl to suprový pocit. Měli jsme volno, to volno bylo dost dlouho. Hráli jsme zase nějaké hry, Luna mě pak poprosila, jestli bych jí nepomohla s piny. Obešly jsme úplně všechny. Pak asi v 23:00 byla večeře a až pak začal Halloween program. Bylo hrozivě vypadající jídlo, nastrojený přístřešek, všichni v kostýmech a my jsme měli za úkol prezentovat svůj model. Některé prezentace byly velmi originální a praštěné. Pak byla chvilka napětí a porota vybrala 3 nejlepší kostýmy. 3.místo obsadila naše famózní skupina kluků z Los Andes, 2.místo bylo pro zeleného skřeta Hannu. První místo měl bez pochyb Vitor alias Pamela Anderson a získal skvělou odměnu - plácnout 2 talíře šlehačky do tváře Rotexu a slevu 30% na další weekend. Pak byl trest pro nejhorší kostým, to padlo na Xaviera. Za úkol měl zatančit sexy taneček pro Pamelu. Později byla volná zábava, což znamená diskotéka. Jejich oblíbený reggeton nebo tuctuc, no nic tanec mi opravdu moc chybí. Party se rozlezla a protáhla na dost dlouho. Šla jsem spát ve 4, když mí rodiče stávali v neděli v Česku. Venku bylo ještě hodně lidí, ale bylo mi zima a byla jsem unavená.
Neděle
Ráno jsme se probudili, posnídali, sbalili, uklidili a čekali. Když byli všichni připraveni, tak jsme vyšli na dlouhou cestu domů. Pěšky, busem, vlakem.. ve Vina del Mar zase do obchoďáků něco sníst a zase pěšky. Na terminálu jsme zjistili, že náš bus má asi hodinu zpoždění, a tak jsme se přenesli naproti na náměstí a vesele se uvelebili na chodníku. Bus pak přijel a všichni dost zdrcení jsme jeli konečně domů. V Los Andes na terminálu mě už čekal taťka. Doma jsem jen došla do pokoje, lehla si a spala až do rána... a zase do školy!
Ráno jsme posnídaly, posklízely a jako první byly připraveny. Je to Chile, takže jsme vyrazili pozdě. Opět jsme se všichni natlačili do mikrobusu a jeli směrem Parque Nacional La Campana! Cizinci už byli i v busu, před parkem byla fronta, ale Chilané to nebyli. Měli jsme v plánu se vyškrábat na vrchol. Rozdělili nás do skupin po 5 a tak jsme šli nahoru. Park byl moc hezký, konečně jsem si připadala normálně. Skupiny se předbíhaly, zastavovaly - byl zmatek na stezce. Asi v polovině náročného stoupání jsme měli pauzu a svačinku, kterou jsme dostali ráno. Pak jsme se rozdělili na ty, kteří jdou dál a ty kteří se vracejí. Samozřejmě jsem šla dál, první skupinka už vyrazila, tak jsem se pustila za ní, protože se zastávkami na focení ta cesta trvá déle :P. Američanky, které jsem po cestě potkala, si začaly dělat nějaké typické americké fotky bez triček (no co Amerika je prostě divná). Dál jsem šla víceméně sama a zezadu mě docházeli. Na vrcholu jsme si udělali pár fotek, pojedli a pokochali se výhledem. Dokonce jsem měla další příležitost nafotit lišku. V 14:00 jsme začali sestupovat. Tak nějak jsem zůstala mezi posledníma. Dostala jsem jablko a už jsem fičela. Nějak jsem se od nich odpojila, další skupinku jsem předběhla. Najednou jsem se ocitla sama. Ahh, dobré. Uviděla jsem Hannu, a tak jsme šly kousek spolu. Nějak jsme se rozdělily, protože já jsem dávala víc pozor na foťák. Na konec jsem celou cestu šla sama, měla jsem dost nepříjemný pocit, protože jsem nevěděla, kde všichni jsou. Myslela jsem, že všichni jsou přede mnou, já jsem skoro běžela a stejně to nepomáhalo. Když jsem potkala lidi, tak jsem se ptala, jestli jsou přede mnou nějací cizinci, říkali, že jo, ale asi tak 10 minut. Uklidňovala jsem se tím, že za mnou je ještě další skupina. Samozřejmě jsem fotila! Na jednom delším úseku sestupu jsem slyšela holky přede mnou, hlas Margie ten si nejde splést. Neviděla jsem je, a pak když jsem zase ty hlasy ztratila znejistila jsem. Cestu jsem znala, ale nikdo nikde nebyl. Pak jsem přišla k rozcestníku a začalo se to komplikovat. Tam jsem ještě věděla, ale později se to rozdělovalo víc a víc. Nějakých kolemjdoucích jsem se zeptala, něco mi poradili, ale taky si nebyli moc jistí. Později jsem se dostala na rozcestník pro auta a pěší, tak jsem to vzala na jistotu po cestě. Natrefila jsem na zmatené a ztracené Ann-Sofie a Amandu, a tak jsem je vzala sebou. Došly jsme k bráně, ale nikdo tam nebyl. Odskočily jsme si na záchod, kde nás lístek odkázal na latrýnky vedle... Pak už došla další skupinka a evidentně ta, kterou jsem slyšela. Sedli jsme si tam na zem a čekali, většina usnula a po nějaké době přišli i ti poslední. Zašli jsme zase k mikrobusu a všichni zmordování jsme se už těšili na bazén.
Dorazili jsme hladoví a unavení, ale s dobrým pocitem. Většina naskákala do bazénu, ale já jsem si užila TEPLOU sprchu! Byl to suprový pocit. Měli jsme volno, to volno bylo dost dlouho. Hráli jsme zase nějaké hry, Luna mě pak poprosila, jestli bych jí nepomohla s piny. Obešly jsme úplně všechny. Pak asi v 23:00 byla večeře a až pak začal Halloween program. Bylo hrozivě vypadající jídlo, nastrojený přístřešek, všichni v kostýmech a my jsme měli za úkol prezentovat svůj model. Některé prezentace byly velmi originální a praštěné. Pak byla chvilka napětí a porota vybrala 3 nejlepší kostýmy. 3.místo obsadila naše famózní skupina kluků z Los Andes, 2.místo bylo pro zeleného skřeta Hannu. První místo měl bez pochyb Vitor alias Pamela Anderson a získal skvělou odměnu - plácnout 2 talíře šlehačky do tváře Rotexu a slevu 30% na další weekend. Pak byl trest pro nejhorší kostým, to padlo na Xaviera. Za úkol měl zatančit sexy taneček pro Pamelu. Později byla volná zábava, což znamená diskotéka. Jejich oblíbený reggeton nebo tuctuc, no nic tanec mi opravdu moc chybí. Party se rozlezla a protáhla na dost dlouho. Šla jsem spát ve 4, když mí rodiče stávali v neděli v Česku. Venku bylo ještě hodně lidí, ale bylo mi zima a byla jsem unavená.
Neděle
Ráno jsme se probudili, posnídali, sbalili, uklidili a čekali. Když byli všichni připraveni, tak jsme vyšli na dlouhou cestu domů. Pěšky, busem, vlakem.. ve Vina del Mar zase do obchoďáků něco sníst a zase pěšky. Na terminálu jsme zjistili, že náš bus má asi hodinu zpoždění, a tak jsme se přenesli naproti na náměstí a vesele se uvelebili na chodníku. Bus pak přijel a všichni dost zdrcení jsme jeli konečně domů. V Los Andes na terminálu mě už čekal taťka. Doma jsem jen došla do pokoje, lehla si a spala až do rána... a zase do školy!
Žádné komentáře:
Okomentovat