Quintero

Przijechalach tam z rodzinóm Sampa a uż mnie czakala moja chilsko mama. Pozbiyralach wiecy, prziwitala se ze wszystkimi a szlach do środka.
Nie tuszylach kaj żech je, co to je za dóm ani co to sóm za ludzie. Wypadalo to jak ubytowna w dómku, ale byla tam ciocia Janina z bratrańcami a moja mama ze segróm. Jaksi wujek se mi przedstawil a snad jaksi zamiestnanec, fakt nie wiym. Pożegnali my rodzine Sampa a wlasciwie żech szla z bratrańcym na plaż a troche pozwiedzać miasto. Bylo to suprowe opowiadoł mi o kazdej plaży a wszystko, stejnie se to nie pamiyntóm, akurat że ta piyrwszo byla Playa durachno. Byla to fajno przechadzka, ale dosc dloogo! Widzialach "las" tzn. pore stromów :D jaskinie piratów, różne plaże a miejsca kaj se ludzie zabili... wszystko! Potym my szli do miasta to też bylo ciekawe, bo wszystki ulice sóm rowne, strasznie dlógi a prostopadle. Zaszli my na pici - dżusik, spotkali jaksich kolegów, co grali basketball a potym my szli na rynek na zmrzke! Zmrzka tu je wiynkszościóm w kubkach. Mialach typiczne smaki, bylo to jaksi z ciastym a ananas z jabkym. Bylo to moc dobre. Potym my obeszli rynek a stanki - peruano (tak jak u nas ciamani, ale bez czinskigo zapachu). Dalszy kolega je wcipne jak tu sóm wszyscy paw "ouu gringa, wow" :D Ziscilach że bratraniec se uczy na Colegio Inglés, ale po angielsku umi yny ón a 3 nauczyciele. Szli my na drugóm stróne miasta. Po ceście my spotkali pelno longboardzistów, celkem to tu ficzi! Byl tam aji zamek, aspóń oni to tak nazywajóm. Je ku tymu tako historia:
Jedyn chlopek byl zakochany do babki a niechol ji postawić zamek. Ona umrzila. Mieszczanie zabili tego chlopka, bo se myśleli, że ón jóm zabil.
A to je asi powód czymu to je spisz zrzicenina a stojóm yny zaklady. Tam bylo suprowo a piekne widoki, tak żech pofocila fale a wszystko.
Wujek po nas przijechol, dóma my poobiadwali a z mamóm a segróm my jechali kónecznie zpatki do naszego dómu w Los Andes. Cesta trwala asi 2 godziny a fakt se myślym, że Mama nima nejlepszy rzidicz. Stawili my se eszcze do babci podziwać na Mile a uż tam żech miala kupe zpraw, że czy bych mógla nagrać fotki a kaj sóm a to żech ani nie byla dóma!!
W nocy żech se chciala dziwać na zjawisko "krvavý měsíc", ale bylo zachmurzóne. Eszcze żech skypowala z kolegóm z Danii, tak żech zaś szla spać puźno.

ROTEX WEEKEND

Tento víkend 25.-27.9. jsem byla na rotex akci v místě Mantagua.
PÁTEK
Ráno jsme se vyspala do růžova, protože jsem nemusela do školy. Hned co jsem otevřela dveře, protože jsem chtěla do koupelny, na mě vyletěla služkaa spustila něco, totálně jsem nevěděla co. Raději jsem jen přikyvovala a snažila ji umlčet. Po snídani jsem se ještě dobalila a vyrazila hledat volantín (drak), protože už bylo po 18.9. a vše se doslavilo, tak ho už jen tak nešlo sehnat. Místo draků jsem se setkala jenom s pískaním nějakých chlápku. Zdrcena jsem se vracela domů, ale tam jsem zahlédla nitku. Hned jsem ji začala navíjet a věřila jsem, že na druhé straně těch obrovských jehličňanů je drak. Nebyl. U naši brány mě už vyhlížela Nána, protože to byla dlouhá doba a já jsem se nevrátila od první brány. Mluvila s nějakou sousedkou, která mi posléze nabídla, že mi dá draka, protože ich mají doma spousta. Šla jsem s ní a byla bych ráda za cokoliv, ale nedostala jsem draka, ale tři draky! Pěkně jsem poděkovala a šťastná jako malé dítě odkráčela domů. Potom už přijela sestra, tak jsme poobědvaly a už se tam hrnul Sampo s mamkou i mamka Pati. K mému udivení jsme nejeli hned, ale ještě bylo kafe. Pak jsme se skusili naskládat do malého auta mamky. Sice to byl výlet, protože měli odvézt mne a Sampa na víkend, ale do kufru se vlezly jenom věci mamky a Isi, která si ještě sedla dopředu. :D Takže v tom malém citygo, ale od Suzuki jsme byli se Sampem a našima kuframa v zadní lajně pěkně namačkaní. Jeli jsme asi 2h, Mamka moc nevěděla, kde jedeme. Celkem mě vytočilo, když mi nedůvěřovala.
Konečně jsme dorazili na místo Centro Turístico Hibiscus (17:00). Zrovna všichni vyskakovali z autobusu, hned jsme se připojili a se všema se přivítali. A tak začalo moje dobrodružství...
Rozdělení do chatek, jsem v dvojce a je nás tu 8 - AnnSophie(D), Amanda(USA), Lotte(NL), Thalea(D), Freja(DK), jo(CZ) a 2 rotex Barbra a Nati. Hned nám prohlédli naše věci kvůli 4D's, a pak jsme šli všichni ven a povídali si o našich zážitcích. Měli jsme volno asi do 18:00, a pak jsme si v jednotlivých chatkách připravovali pro sebe jídlo. Spíše to připravovali Rotexáci, ale alespoň jsem jim pomáhala. Měli jsme vynikající completos, které jsme si připravili, a tak to chutnalo ještě lépe. Vesměs jsme měli volno, ale hráli jsme různé hry, s Margie jsme tančily a konverzovali. 

Později se založil táborák a pomalu se setmělo. Začali jsme hrát tu známou latinskou hru - podlezání tyče. Bylo spousta her: všichni v kolečku a jeden člověk měl banán, osoba u prostřed měla uhodnout, kdo má banán; ninja; Terremotto - zaczyno se w kólku, ciepnie se klucze a wyznaczy osobe, ta mo jedyn krok na to dzwignyc klucze a ciepnyc ich kajsi dalszej osobie. Potom byla malá sváča, ale museli jsme si ji zasloužit. Za každý taneček jsme dostali jeden marshmallow, za to úsilí to, ale stálo. Stejně se to pak normálně rozdávalo, protože se většina styděla tančit. Já už jsem ale tančila až do konce, protože byla opravdu zima, nudila jsem se a tanec mě baví. Pár bláznu se rozhodlo pro noční plavání. Nechápu. Každopádně jsem v tomtu kempu měla nejteplejší sprchu v Chile, trochu bizardní ne? Byla zima, tak jsme se přesunuli do naši cabiny. Asi kolem 00:30 byl opět silný a dlouhý temblor, vyšli jsme před chatku, ale vše bylo vpohodě. Spolu s Madsem, Camilou, Hannou, Vitorem, Lotte, Babrou, Frejou a Thaleou jsme proklábosili značný čas. Docela unavená jsem padla do postele.

SOBOTA
Asi kolem 4-5 hodiny mne probral další temblor, všichni byli tak unavení, že se ani nevzbudili. Vzbudili nás v 8:30 a připravovali jsme snídani. Měli jsme čokoládové mléko, chléb se šunkou a sýrem, sušenky. V 9:30 jsme posnídali spolu s Rotariány, protože přijel pollo - Luis, Hector a Natalia. Zase volno a různé aktivity jako snackline, socker, voley a jiné. Hanna si jako jediná pouštěla draka, který byl povinný. Sehnala jsem tři i naviják, ale vubec jsem to nepoužila :D. Dělaly se stojky a různe blbosti. Ve 14:00 jsme se rozešli do cabin a připravovali oběd. S Barbrou jsme dělaly speciální rýži. K obědu jsme měli Empanadas, saláty a rýži. Rotariáni s námi opět sdíleli oběd, a pak jeli domů. A nám začalo šílenství s vlajkami a foťáky. Všichni se s všema fotili a byl to trochu jeden velký chaos. Trvalo to asi necelou hodinu a stihli jsme skupinovou fotku s vlajkami i bez vlajek, všechno. Nastrojili jsme přístřešek na styl Fiestas Patrias a pak celkem unavení se rozlezli. Spolu s Hannou jsem si poprvé v Chile zahrála Ligrretto :D !! Opět byl volný čas a soutěže. Byly závody ve skákaní v pytli na každý způsob! Skákalo se přes lano (obří švihadlo) i na dva lana. Kluci z Los Andes se převalovali a skákali přes sebe. Pak byla povinná typický chilská hra. Byli jsme rozdělení do dvou družstev a po jednom jsme chodili na trať. Bylo to plné úkolů: 

1) 10 krát se otočit kolem vlastni osi

2) doběžet k dalšímu stanovišti, nasoukat se do pytle

3) doskákat ke stanovišti v pytli

4) vybrat si otázku 1-25 + správně odpovědět (když ne - znova)

5) další stanoviště najít v misce plné mouky cukřík a balónek pouze pomoci tváře

6) trakařem zpět na začátek

7) předat balónek dalšímu na řadě, ten ho nafouká

8) prasknout balónek svými těly

Byla to celkem sranda, ale tu mouku jsem měla všude, hlavně mezi zuby ;( Naše skupina vyhrála a to se počítá, protože jsme vymýšleli úkol pro poražené! Mělo ti víc fází, ale nakonec naštěstí jen skákali všichni najednou do bazénu. Vůbec jsem nezáviděla! Aspoň jsem si vyhrála s foťákem. Když všichni uschli, tak jsme si vymysleli výlet na nedaleké písečné duny. Nakonec šla asi většina a bylo to super. Zrovna tam byly závody v motokrossu asi 12-ti letých kluků. Přecházeli jsme po trati, tak jsme byli opravdu blízko a bylo to úžasné! Nahoře jsme měli opět foto-záchvat. Byl to neuvěřitelný pocit, vůbec tam stát, tak mi to zamotalo hlavu, že jsem se fotila s odvrácenou vlajkou. Beatriz moje rotex mamka byla mým osobním fotografem. Byli jsme tam na západ slunce, ale museli jsme vyrazit trochu dřív a stejně jsme šli po té hlavní silnici po tmě, protože jsme se nestihli vrátit včas.

Vrátila jsem se totálně unavená a chtělo se mi spát, ale zrovna začali vyučovat cuecu, tak jsem sebrala všechny síly a kamarádky a šly jsme. Byla to celkem zábava a moc mě to bavilo, jako bonus Rotexáci začali grillovat, tak jsme měli choripan (buřtík v housce). Fronta byla dlouhá a opékalo se to hrozně dlouho. Soutěži v cuace jsem se nezúčastnila, trénivání mě zmohlo a měla jsem co dělat, abych tam neusla v sedě! Vyhrál Sampo s Ellie. Konečně jsem si šla lehnout, ale do půl hodinky pro nás přišli, že večeře je hotová. V 22:30 jsem si šla pro chutné kuře s ještě lepší kukuřicí a salátem. Trochu mě to probralo, a tak jsem ještě pokecala s holkama na pokoji, sice jsem už ležela v posteli, ale to mi bylo celkem jedno. Celá zmožená jsem usla, i když mi přes pokoj pořád někdo chodil, bylo rozsvíceno a pořád si povídaly.

NEDĚLE

Obudila jsem se celkem brzy, a tak jsem se ještě sažila usnout, protože jsem cítila pořád únavu. Vstala jsem něco před 9 abych pomohla se snídani. Dnes se snídalo v chatce, protože venku bylo opravdu zima. Byl stísněný prostor, ale bylo to moc fajn takové rodinné. Pustily jsme se do jídla a povídaly si až do 10:30. To přišla jedna Rotexačka, že za hoďku pro mě přijede mamka. Pak jsme si zas povídaly. Mamka ovšem nepřijela, tak jsem ji volala. Mluvila dost zmateně, ale došly jsme k tomu, že tam pro mne bude za 2-15 minut :D Ovšem mezi tím přijela rodina Sampa, se kterýma jsem původně měla jet. Rachel - mamka Sampa mě zavolala a řekla mi, že pojedu s nima, že se domluvila s Pati. Zašla jsem za prezidentkou Rotexu Camilou a řekla ji to. Stál tam i táta Sampa a ten to popřel, tak trochu zmateni jsme šli všichni za mamkou, a pak jsem už tu španělštinu nerozuměla, spíš neposlouchala, protože jsem byla vážně unavená. Došlo se k tomu, že jsem jela s nima.

Zavezli mě do města Quintero, kde už na mne čekala Pati...

Primavera

Trzynsiynia
Uż to snad przeszło a bydzie od wszystkich trzyńsiyń pokój. Trzepało se to tu asi każdy dziyń, nikiedy aji czynści, ale yny taki "temblory". Wyjaśniym wóm różnice:
terremoto - 6,5 < w skali Richtera, temblor - 6,4 > w skali Richtera
Celkem mnie to budziło w nocy, tak móm nadzieje, że je kóniec!
Tyntu poniedziałek mnie asi o 4 rano obudziło jedno taki dość silne a dłóóógi. Asi bych dali spała, ale cało rodzina stepowała przed wiyrzami a wrzeszczała: Aniaaa, Aniaa. Tak troche z niechynciom żech wylazła z mojigo wygrzotego łóżka, a celkem zbytecznie, bo niż tata odblokowoł alarm od dwiyrzi, wszystko przestało. We szkole też było asi jedno, moc uż nie wiym. W każzdym wypadku my mieli we szkole ewakuacje, cało szkoła była ewakuowano. Wszystki klasy se uszeregowały na podwórku w kolumnach a potym nóm nasz principal dowoł wskazówki, co wylepszyć albo nie robić, a tak. Było to yny ćwiczne, także spoko, spisz my yny wymarzli na polu a szli zpatki do klas.

21.9. piyrwszy dziyń wiosny
Dycki żech miała związanóm wiosne z urodzinami. Tyntu rok uż móm drugóm wiosne, ale na polu to tak nie wyglóndo. Pogoda se zmiyniła, je chłódno, fórt padze a zogroda wyglondo spisz jak jezioro. Po każdym deszczu se zatopi, a potym asi tydziyń wysycho. Aktualnie dzisio cały dziyń leje.

Gala Folclórica
Trzynsiyni nóm ukóńczyło naszóm akcje we środe a nie wszystki klasy ścigły wystąpić, tak se to powtórzymy teraz w piątek. Piyrwszo grupa Samba Caporal pojedzie asi w połednie do Putaenda wystąpić na jaksi festiwal a drugo grupa wystympuje wieczór na gali. Jo uż ale wystympować nie bydym, bo jutro popołedniu jadym na spotkani 25.-27.9. mómy Rotex weekend ve Vina del Mar jako w pobliski wiosce. Wiynkszość gringów z LA jechało uż dzisio, ale jo jadym ze Sampym, mamóm a segróm aż jutro.

Szkoła
W poniedziałek my byli po wakacjach, tak głównym tematym było teremotto a poranny temblor :D Na angielskim nóm z Lennard nauczycielka zaś odsunyła nasze prezentacje (były zadane na 3 tydnie wstecz a posunyła to o dalsze 2 tydnie). Jech tu uż miesiónc a fórt nimóm żodyn ART, tak se dycki mogym bawić z dzieckami. Byłach se podziwać na plastyke, celkem zabawne, robióm obrazki z roztopiónych gumisiów. Właściwie na lekcjach nic nie robiym yny na angielskim, bo to my sóm skoro jako bóstwa, co umió po angielsku a na language też dycki mómy jaksi zadania. Dzisio żech trzeba pisała zadani kontrolne w hiszpańskim na temat moje życie w piynciu akapitach my z Lennardym mieli opisać jaksich 5 momentów. Trzeba uznać, że nas klasowy pan Harry nas też celkem wcióngo do lekcji :)
Dzisio był fajny dziyń! Do szkoły se nie szło w uniformach, ale normalnie. To mi kupa przipómniało nasze szkoły, strasznie fajny pocit. Ale też my mieli takóm akcje, że każdy cosi prziniesie, dlo ludzi poszkodowanych trzynsiyniym. Naszo klasa nosiła szampon, coż se godzi a nikogo jedyn szapon nie zabije. Jak se weźniecie, że każdy cosi prziniesie, tak tego se nazbiyro kupa! :) Moc nie wiym czymu, ale asi uż to była moc nuda na mojich kolegów, tak my mieli takóm rychłóm spontanicznóm akcje "obrocono klasa". Niż prziszeł nauczyciel tak my obrócili wszystki ławki o 180° a aji nauczycielskóm katedre se przeniósło aji kosz, wszystko było zwierciadłowo (akurak projektor a dwiyrze zustały). Jak profe prziszeł do klasy, tak wszyscy spali. Troche se zaraził a "nasztwoł", zaroz zacznył ziszczować, gdo wymyśloł: Toś wymyśloł ty Juanito? Albo ty Gringa (pytoł se każdego gdo dzwignył głowe), nakóniec to schytała chudok Montse. Nejlepsze je, że jak se profe nie pamiynto miano, tak se cosi wymyśli trzeba Augustina albo jaksi pieróństwa! :D
A jako bonus żech se dzisio dowiedziała, że jutro nie muszym iść do szkoły, stejnie nie wystympujym a nic bych tam nie robiła, tak se aspóń wyspiym przed narocznym wikendym. :)

Konzul
Prziszeł mi oficjalny email od Konzula z Czeski Ambasady w Chile. Porządnie nie wiym, jak se dostoł ku moimu emailu, ale jeżech rada. Pisoł cosi we smyslu, jeśli chcym być w kontaktu z czeskóm komunitów w Chile albo z ambasadóm, że se mogym kiedyoklwiek ozwać a jaksi pytania: Jak dłógo tu bydym, a kaj studujym, a czy żech była na PDI. Tak żech je moc rad, że se tu o mnie staro tela ludzi. :) Aji uż żech była pozwano na piyrwszóm akcje, kaj bydzie weprzo knedlo zelo, ale niestety bydym zrowna prycz.

Voley
Wczora żech zaś była grać woleyball a prziszły tydziyń snad mómy zawody, tak uwidzym no. Wszyscy tu grajóm strasznie dobrze aziściłach, że to je yny tym, że to tu umióm dobrze nauczyć. Wierzym, że se tu wylepszym abych wóm to potym natrziła :P albo se wóm dorównała.
Móm nadzieje, że se tu dostanym do jaksigo zespołu Mama mi to obiecała, ale narazie załatwiła teatr, tak se tam pudym dziepro podziwać ;)

Zemětřesení

Včera v noci zasáhlo naši oblast zemětřesení.
Po našem vystoupení jsem se s Bérengeré snažila dostat dovnitř, protože Margarret měla vystupovat po nás. Už jsme se tam konečně dostaly, ještě vystupovala jiná třída, tak jsme se usadily a čekaly. Je to tu, přichází Margie!! Vede si skvěle na to, že to musí podstoupit "oblečená-neoblečená". Najednou se naše tribuna začala třást, asi jde někdo hrozně těžkopádně - pomyslela jsem si. Pak se mi ale zdálo jak by se houpaly i lampy. Najednou hudba stichla, všichni začali zoufale křičet a tlačit se k východu. Východ byl velmi stísněny a ještě k tomu v tom nejúzším místě stálo pár lidí, což jsem totálně nechápala. Káždopádně se zem pořád třepala, a tak jsem se taky snažila, co nejdříve se dostat ven. Calá basketballová souprava se rozklepala a vypadalo to, že spadne. "Naštěstí" upadlo jen světlo a nedopadlo na zem, takže nikomu neublížilo. Venku byl jeden velký chaos a všichni se navzájem hledali. Šla jsem do třídy, protože jsem potřebovala najít svůj foťák, co jsem půjčila kamarádce, aby nafotila vystoupení. Po chvilce hledání jsem ho našla, uff. Teď rychle ještě něco nafotit. Když jsem sešla dolů, potkala jsem Hailey-USA, bydlí v La ligua-fajn překvapení. Po chvíli mě našela Isi a Pancho, tak jsem se vyfotila i s nimi. Pak mi ale řekli. že mě hledá mamka, a že okamžitě musíme jít. Snažila jsem se vysvětlit, že si musím vzít věci, ale bylo jednodušší dělat to co chtěli oni. Mamka vypadala dost vyděšeně, ale byla nadšená, že mě konečně vidí. Nemohla jsem svoji fotoreportáž dokončit, protože jsme musely okamžitě odjet. S Isi jsme skočily pro mé věci a frčely jsme k autu.
Mamka ješťě šla pro chleba, tak jsem využila situaci a asi 10 minut jsem učila Isi, aby mi udělala jednu fotku. :D V autě jsme se zkoušely dovolat taťkovi, ale mobil ani nevyzváněl, myslím že byla přetižená síť! Okamžitě jsem psala domů, že jsem v pořádku a nikomu nic není.
Doma už čekal táta a posléze mi udělal fotku s komentářem: Hm, que linda! Dostala jsem instruktáž, že nesmím zavírat dveře, abych stihla utéct v případě nebezpečí. Šlo se spát, ale já jsem nahrávala fotky a odepisovala všem kámošům, kteři měli o mě starost. V tom přišel další otřes. Celá rodina se seběhla a vytvořili jsme jedno klubíčko. Když to ustalo, šli jsme opět do svých ložnic. Asi do půl hodiny bylo další zemětřesení už čtvrté v pořadí, už se mi zdálo, že to nikdy nepřestane. Bylo to dost nepříjemne, ještě jak jsem četla ty zprávy od mých spoluměstských výměnných studentů, jak strašně moc se bojí. Šla jsem konečně spát s trochu smíšenými pocity. Asi v 1:30 místního času, mě vzbudil další už páty otřes, a taky volání mamky. Teď už to bylo opravdu hodně nepříjemné a dlouhé, měla jsem strach a cítila jsem, jak mi plave celý žaludek. Celá vyklepaná jsem zalehla do postele a čekala jsem, kdy příjde další otřes. Hodně dlouho jsem nemohla usnout a od nepříjemných pocitů mi pomohlo psaní si s kamarády. Myslím, že pak už nic nebylo, každopádně jsem se už nevzbudila. Až ráno mě vzbudil budík, protože jsem měla jít s mamkou nakupovat, ale mamka spala, tak jsem měla hodně času na odepsání všem lidem, kteří o mně měli starost, tímto děkuji!
Byla to vzrušující noc plná emocí z vystoupení a zemětřesení. Jsem nadšená, že jsem zažila "pravou" tvář CHILE, ale to neznamená, že to chci pocítit znovu.

P.S.: Pro zlepšení nálady je tady video mého vystoupení. Točila to sestra na tablet, tak je kvalita trochu horší, ale vynasnažím se sehnat i lepší. ;)

SAMBO CAPORAL

P.S.: 3 rząd 2. z lewa

Portillo 14.9.

Včera jsem zase nebyla ve škole, protože mi kamarád nabídl, že mohu jít lyžovat. O lyžování v Portillu jsem snila celé prázdniny, a prosila jsem rodiče. Však jo sliby byly. Tuto nabídku jsem nemohla zahodit. Byla to rychlá akce a taky to tak wypadalo :D. V neděli večer pár telefonátu, pár lidem a mamka mi to přikyvla. Jelikož jsem si pro tuto příležitost nic moc nepřivezla, rodiče mi půjčili oteplováky, bundu a rukavice. Jídlo jsem taky brala sebou, a tak zabralo většinu mého batohu. Šla jsem spát s tím, že mám být připravená mezi 5:30-7:30, prostě být na telefonu. Naštěstí mne v noci vzbudil telefonát, že mám být připravena v 7:00. Měla jsem vše připraveno, ráno jsem vstala 6:20, připravila jsem svačiny s mamkou, posnídala a za 5 sedm napsala zprávu, že jsem hotová a jak to vypadá. Odezva byla, že chlápek který nás měl odvézt se neodzývá, ale že máme hodně času, protože jsem měla být v 9:00 v hotelu pro vyzvednutí skipasu a výbavy. Lehla jsem si do postele a čekala, co se bude dít. Má rodina mezi tím už odjela do školy a práce. Zůstala jsem doma sama se služkou a čekala na zprávu. Asi 7:30 mi volala mamka, že mám jít ven, protože Pancho už jede. Celkem natěšena jsem se oblékla a vyrazila ven. Nana mi otevřela bránu ze zahrady, ale tu hlavní už zapomněla a mé zvonění bylo ignorováno. Ven jsem se dostala, až když někdo vyjížděl pryč. Sedla jsem si na patník a čekala. Všichni se na mě dost divně dívali, dokonce se mne ptali, jestli jsem v pořádku.  Po necelé hodině psaní blogu a odhanění pouličních psů konečně přijeli a mohli jsme vyrazit.
Cesta byla dost dlouhá, ale pro mne příjemná, protože to z okna vypadalo hodně krásně a zajímavě. Posledních 10km byly serpentiny a mezi nima se už někdy proplétaly sjezdovky. Dojeli jsme k hotelu, odkud byl vidět areál. Byla jsem hrozně šťastná, že už jsme konečně tady. V hotelu jsme našli instruktora Nano Perez, kterého jsme znali díky šefkuchaře v restauraci v Los Andes a ten nám pomohl. Dostala jsem skipas a vybavení zcelá zdarma a k tomu byli všichni unešení z toho, že jsem z Česka. Já byla připravena hned, ale celkem jsem čekala. 

Asi 10:20 jsme se dostali na svah. A teď přišlo to "nepříjemné" překvapení: Aniaa, I need help. Chtěl trochu potrénovat, ok potrénovali jsme. Cestu k vleku zvladl po zadku, ale na lanovku ho nepustili. Musela jsem sama až uplně nahoru. Trochu jsem polyžovala, zazávodila v brankách, ale taky pokecala s jednou paní na lanovce. Nevím jak se jmenovala, ale chodila na british school, tak to byla pro mne trochu spása, protože z toho ticha jsem už točila i monolog-videa! :D U vystupní stanice lanovky jsem zahlédla lišku, neměla vůbec strach a nechala se fotit, dokonce mi pózovala. Našla jsem Pancha a šli jsme na druhou stranu střediska. Samozdřejmě jsme museli dát pauzu, protože byl celý otřískaný. Opět jsem ho nechala na menším svahu a vydala jsem se za dobrodružstvím. Nahoře jsem následovala většinu (asi 5 lidí) a dostala jsem se přímo k trase, kde trénovala reprezentace USA!!
Chvíli jsem se dívala, a pak nas pustili k přejezdu. Byl to úžasný pocit a celý sjezd jsem si hodně užila. Málokdo může zažít ten pocit, když jezdí mezi vojáky, reprezentanty USA a zachranářskými psy. Aby jsme nezapomněli, že jsme v Chile, tak byla u každé stanice lanovky vlajka! Sice jsem byla dost maskovaná, ale nějakým zázrakem všichni věděli, že jsem cizinka. Vlekaři mi mávali, cizí lidé na lanovce se mě ptali odkud jsem a servismani by pro mě odělali první-poslední! Celkem unavení jsme zašli na oběd, z domu jsem měla připravené hambáče a čokoladové mléko. Pancho mě napálil, a tak jsem měla místo ketchupu čili omáčku, alespoň jsem se pořádně zahřála. :D Šli jsme zase jezdit, nevím proč, ale pořád se mne ptal, jestli zvládne sjet tuto sjezdovku nebo tamtu, to by měl vědět on! :) Unavení jsme odevzdali vybavení. Pak jsem zjistila, že odvoz domů nemáme zajištěn. Autobusy nejely, tak jsme šli stopovat. Super by to bylo, kdyby za tu půl hodinu mrznutí u silnice, přejelo více než 4 auta. :D Zjistili jsme, že asi budem zase potřebovat pomoc kámoše na telefonu. Je na cestě už jen počkat 2h. Po sněhové bitvě, tančení cuecy a vymrznutí, jsme se opět vydali do hotelu. Bylo to dlouhé čekání, které jsem si zkrátila psaním blogu a informovaním rodičů. Po nějaké době jsme se dozvěděli, že nastal problém. Jediná cesta do Portilla je uzavřená. Nějak se to usmlouvalo a projelo se kolem zátarasu policie bez větších problemů. V noci a ve tmě kolem 21 hodin jsem konečně dorazila domů, ale kdo může říct, že byl v Andách na lyžich?! Byl to pro mne úžasný den, i když ne všechno šlo hladce a neměli jsme nejlepší počasí (sněžilo), ale lyžování prostě zbožňuji!

Ostatni miesionc

La fiesta de la Chilenidad
W sobote żech miała we szkole wielkóm akcje. Cale podworko szkolne bylo pelne stankow z typicznym jedzyniym a piciym. Scena kaj se fórt cosi dziolo, tancowalo se, spiywalo, caly czas grala strasznie glosno muzyka a byl aji przeglond wszystkigo moznego glownie tancow. Prziszlach tam o 15:00 totalnie glodno, tak to byl dlo mnie maly raj. Caly dziyn zech byla z kolegami z klasy a ze szkoly. Z Felippe, Paulom, Franciskom, Kevinym, Feñom, Nicolasym, Pirinom, Nati, Isom a inszymi. Byl konkurs miyndzy klasami a rodzicami o nejlepszy program! Naszo klasa to miala nejlepsze, ale nie wygralimy niestety, ichoc my mieli calom orkiestre, chor, solistow a pelno tancerzy. Potym bylo wygloszyni a pumalu se to rozchodzalo a zawiyralo. Mama po mnie miala przijechac az jak se skonczom uroczystosti u nich we szkole, tak zech dloogo czakala.

La fiesta de Sofia
Tyn som dziyn zech szla na akcje do Sofii Galdames, bo w poniedzialek odlotala do Czeski Republiki na rok. Mo super dom a wszystko, ale akcja fakt nic moc, gorszom zech nie zazyla, wszyscy se nudzili, tak potym syncy grali pake.

Miesionc w CHILE
15.8. zech tu przileciala a calkym rychlo mi to zlecialo. Hiszpanski se fort uczym, je to kupa slowek, ale czas przeszly uz chytom. W rodzinie mowiymy po hiszpansku a jak nie rozumiym, tak mi to wyjasniajom albo rzeknom po angielsku jesli wiom - tata a mama. Koledzy mi to nie ulatwiajom, bo mowiom po angielsku, tak je super jak gdosi nie umi a jo se aspon wiyncy nauczym. Do szkoly chodzym normalnie, ale nie piszym notmalne sprawdziany. Mom super klase a z nauczycielami tu je fakt sranda. Je to tu insze, ale podobo se mi to. W domu se mom tez dobrze, ale nasze rodzinne gniazdko w Hawiyrzowie to nie zastapi ani na 30%. Uz se nimogym doczkac jak mi przidom listy, je to komplikowane, bo poczta je w schrance do calej ulicy a tatowie nimajom klucz. W kazdym wypadku to bydym miec w calym pokojiku porozwieszane :3
Strasznie moc se tu jy a dosc niezdrowo. Chcym se wiyncy ruszac, ale rodzina mi nie pumogo, co se nie domowiym to nimom. Jako oni obiecujom, ale zapomnom, tak tak.
Skypujym, tak nie wszystko piszym na blog. Cieszy mnie dycki, jak se gdosi ozwie. Tak starczy se domowic ;).
We szkole mom czynsto prezentacje, tak cwiczym jynzyki aji spominom.. Chcym moc podziynkowac tym co mi poslali widea, som scie kochani! <3
Cieszym se na to, co mnie czako a snad to rychlo zbiegnie, tak jak tyn miesionsc.

Pozdrowiom WSZYSTKICH
- Rodzine, kolegow, szkole, zespol, harcerzy a wszystkich czytelnikow a fanow - z kraju dalekigo a napewno wartego zwiedzynio.
Specjalne pozdrowiynia z życzyniami urodzinowymi posylom do Stanislowic :*

P.S.: Bydym moc rada, jak mi niechocie wskazy w komentarzach.. :)

Putaendo 4.9.

Včera jsem nebyla ve škole, protože dřívější noc jsem strávila s mou rodinou ve městě. Ráno mně nevzbudili a mohla jsem si odpočinout. Mám opravdu ráda svou rodinu, jsou strašně hodní a hodně mi pomáhají s učením. Bratr je sice už dva týdny pryč, ale pořád jsme v kontaktu, i když má perný program.

Každopádně jsem včera byla pozvaná na výlet se školou, který jsem nemohla odmítnou. Asi ve 12 jsem se nachystala a spolu s taťkou jsme vyjeli. Nejdřív jsme vyzvedli bratrance Fellipe a jeho mamku Janinu (sestra od ženy bratra mé mamky). Projeli jsme celé město, a pak jsme je vysadili v práci mé mamky. Tam měli auto a už se o sebe postarali. Zase jsme přejeli celé město, protože jsme jeli vyzvednout mou sestru Isidoru ze školy. Jelikož nikde v okolí školy není parkoviště, tak jsme stáli v zákazu :D. Po nějaké te době sjme se dočkali, doběhli jsme k autu, kde už samozdřejmě byl malý problém, ale vše se vyřešilo. Zase na druhou stranu města, tentokrát do obchoďáku na oběd. Hmm.. Burger King samozdřejmě nic zdravého. Bacha zase nestihámé, jak typické.. :D Frčíme přes město ke škole, ale dost pomalu protože kolona je kolona. U školy už čeká autobus. 

Učitel nás přivítal (14:30), a mohly jsme nastoupit. Můj výlet stál asi 1000CLP, co víc si přát?! Můžu poznávat krásy této země téměř zadáčo. Jak jsem později zjistila, tak to je spíš pro základku, ale to nevadí! :D Bus byl sice poloprázdný, ale super komfortní. Jeli jsme asi 45 minut, celkem hezkou krajinou. Děcka tam zpívaly nějaké písničky, ségra někdy křičela něco ve smyslu: Ne, jmenuje se Ania, je to moje sestra, je z ciziny..  Učitel se mi snažil něco říct a já jsem pochopila, takže ségra se může jít schovat s tím, že nerozumím španělsky, protože když se chce všechno jde! Dozvěděla jsem se, že to co vidím je patnáct let vyschlá řeka, vypadalo to trochu jak spoušť, protože to bylo opravdu velké koryto. Ve sluchátkách mi hrálo AC/DC, z okna jsem viděla zasněžené vrcholky hor a hned první myšlenka byla na naše rodinné lyžování v Alpách (głównie tatowe widea). 

Konečnš jsme na místě. Všichni natěšeně vyskakovali z autobusu, sebrali jsme se a šli. Sestra mě představila nějakým kamarádkam, stejně si je nepamatuju (mám problém i s mými 40 spolužáky). Hned jsme se rozešli nahoru, zkusila jsem oslovit jednoho ze starších kluků, protože málokdo umí alespoň trošičku anglicky. Trefa do černého nějak se dorozumíme. Naše skupina se celkem roztáhla, jdeme úzkou uličkou až na vrchol, tam čekáme na ostatní. Je to velká pláň, kde jsou dva stromy a jedna lavička. Všichni se mně na něco ptají a profe má proslov ohledně dnešního výletu a tomto místě. Fotím se s učitelem. Děcka se rozletěla k prolízkám a profe už vstupuje do areálu. Je to "Museum de karete" něco jako povozy, ale najdete tam úplně všechno. Je to oplocené a vztahuje se to na celou horu, asi co 50 metrů byla nějaká socha nebo expozice. Svítilo krásně sluníčko a všude kolem mně byly hory, okouzlující pocit. Spolu s učiteli jsme to obešli, snědli svačinku, udělali pár fotek a šli jsme do města. Tam jsme navštívili překrásné náměsti, kostel a malebnou uličku. Byly to úžasné chvíle, pak jsme zašli na zmrzku udělali pár fotek a šli. Druhý učitel koupil pro všechny nanuky, tak to bylo milé překvapení.

Celou cestu jsem si povídala s lidma, které jsem nikdy neviděla a kteří téměř vubec neuměli anglicky. Přes to jsem si výlet moc užila a večer (19-20) jsem ještě strávila v centru města s mou sestrou, Merisabell (Nana) a nějaké kámošky mojí sestry. Nebyla jsem si úplně jistá, co se mělo dít, ale na konec to bylo fajn a dokonce jsem nějakým zázrakem měla i pizzu :D.

V noci u nás byla opět Janina a spolu s mamkou a Isi jsme všechny prozkoumaly velké pytle oblečení a bot. Bylo toho opravdu hodně, ze začátku to bylo fajn, ale po dvou hodinách jsem už byla docela unavená. Den jsem si moc užila a těším se na to, co mě čeká..