Po našem vystoupení jsem se s Bérengeré snažila dostat dovnitř, protože Margarret měla vystupovat po nás. Už jsme se tam konečně dostaly, ještě vystupovala jiná třída, tak jsme se usadily a čekaly. Je to tu, přichází Margie!! Vede si skvěle na to, že to musí podstoupit "oblečená-neoblečená". Najednou se naše tribuna začala třást, asi jde někdo hrozně těžkopádně - pomyslela jsem si. Pak se mi ale zdálo jak by se houpaly i lampy. Najednou hudba stichla, všichni začali zoufale křičet a tlačit se k východu. Východ byl velmi stísněny a ještě k tomu v tom nejúzším místě stálo pár lidí, což jsem totálně nechápala. Káždopádně se zem pořád třepala, a tak jsem se taky snažila, co nejdříve se dostat ven. Calá basketballová souprava se rozklepala a vypadalo to, že spadne. "Naštěstí" upadlo jen světlo a nedopadlo na zem, takže nikomu neublížilo. Venku byl jeden velký chaos a všichni se navzájem hledali. Šla jsem do třídy, protože jsem potřebovala najít svůj foťák, co jsem půjčila kamarádce, aby nafotila vystoupení. Po chvilce hledání jsem ho našla, uff. Teď rychle ještě něco nafotit. Když jsem sešla dolů, potkala jsem Hailey-USA, bydlí v La ligua-fajn překvapení. Po chvíli mě našela Isi a Pancho, tak jsem se vyfotila i s nimi. Pak mi ale řekli. že mě hledá mamka, a že okamžitě musíme jít. Snažila jsem se vysvětlit, že si musím vzít věci, ale bylo jednodušší dělat to co chtěli oni. Mamka vypadala dost vyděšeně, ale byla nadšená, že mě konečně vidí. Nemohla jsem svoji fotoreportáž dokončit, protože jsme musely okamžitě odjet. S Isi jsme skočily pro mé věci a frčely jsme k autu.
Mamka ješťě šla pro chleba, tak jsem využila situaci a asi 10 minut jsem učila Isi, aby mi udělala jednu fotku. :D V autě jsme se zkoušely dovolat taťkovi, ale mobil ani nevyzváněl, myslím že byla přetižená síť! Okamžitě jsem psala domů, že jsem v pořádku a nikomu nic není.
Doma už čekal táta a posléze mi udělal fotku s komentářem: Hm, que linda! Dostala jsem instruktáž, že nesmím zavírat dveře, abych stihla utéct v případě nebezpečí. Šlo se spát, ale já jsem nahrávala fotky a odepisovala všem kámošům, kteři měli o mě starost. V tom přišel další otřes. Celá rodina se seběhla a vytvořili jsme jedno klubíčko. Když to ustalo, šli jsme opět do svých ložnic. Asi do půl hodiny bylo další zemětřesení už čtvrté v pořadí, už se mi zdálo, že to nikdy nepřestane. Bylo to dost nepříjemne, ještě jak jsem četla ty zprávy od mých spoluměstských výměnných studentů, jak strašně moc se bojí. Šla jsem konečně spát s trochu smíšenými pocity. Asi v 1:30 místního času, mě vzbudil další už páty otřes, a taky volání mamky. Teď už to bylo opravdu hodně nepříjemné a dlouhé, měla jsem strach a cítila jsem, jak mi plave celý žaludek. Celá vyklepaná jsem zalehla do postele a čekala jsem, kdy příjde další otřes. Hodně dlouho jsem nemohla usnout a od nepříjemných pocitů mi pomohlo psaní si s kamarády. Myslím, že pak už nic nebylo, každopádně jsem se už nevzbudila. Až ráno mě vzbudil budík, protože jsem měla jít s mamkou nakupovat, ale mamka spala, tak jsem měla hodně času na odepsání všem lidem, kteří o mně měli starost, tímto děkuji!
Byla to vzrušující noc plná emocí z vystoupení a zemětřesení. Jsem nadšená, že jsem zažila "pravou" tvář CHILE, ale to neznamená, že to chci pocítit znovu.
P.S.: Pro zlepšení nálady je tady video mého vystoupení. Točila to sestra na tablet, tak je kvalita trochu horší, ale vynasnažím se sehnat i lepší. ;)
P.S.: 3 rząd 2. z lewa
Žádné komentáře:
Okomentovat