Dnes jsem byla na recepci na Ambasádě České republiky. Už od srpna jsem byla v kontaktu s
konzulem, který mi pomohl se zapojit do zdejší české komunity. Byla jsem už dříve pozvána na akci u příležitosti svátku Sv.Václava - 28. září, ale bohužel jsem nemohla. Taky jsem byla pozvána na koncert českých hudebníků.
Začalo to tím, že mi přišel email s pozvánkou. Opět jsem buchla radosti a začala vymýšlet, jak se tam dostanu. Věděla jsem, že tentýž den má být Rotary, ale rodiče mi odkývali, že můžu jet. Rotary na konec bylo o týden dříve a netypický ve čtvrtek. S mamkou jsme vymýšlely jak to uděláme: nejprve byl plán, že pojedu sama autobusem, no jo ale sama v Santiagu? Trochu jsme to upravily, na nádraží mě vyzvedne sestřenice Carola, ale jak se vrátím? Takže Carola mě doprovodí na ambasádu, a pak taky vyzvedne a přespím u ní. Teď ještě zavolat Carole...
Další možnost byla, že mě tam mamka zaveze a počká na mě (nabídla se sama). Dopadlo to tak, že už ve 13 hodin vyjížděla celá rodina z Los Andes. V 16 šla Isi a mamka k doktorovi a já s taťkou opět do obchoďáku. Bylo to fajn, pomalu si doplňuji šatník. V 18 jsme vyzvedli Isi s mamkou a všichni jsme jeli do babičky Cocy [koky]. Tam jsme povečeřeli, já jsem se převlékla a připravila na večer.
Pozvání bylo na 19:30, měla jsem ale informace, že normální je 15 minut později. Samozřejmě jsem tam dorazila asi ve 20, protože jsme bloudili v Santiagu. Byli bychom tam dříve, kdyby mě alespoň poslouchali. Sice když už mě poslouchali, tak byly samé jednosměrky, tak jsme jeli trochu po čuchu. Bylo to jak v dopravní špičce a taťka byl dost nervózní. Všechno jsme zvládli a na místě už čekalo hodně lidí.
Hned u vstupu si mě zkontrolovali jestli jsem na seznamu pozvaných, vlastně svou vytištěnou pozvánku jsem ani nepotřebovala. Přes křoví už šlo vidět ten zástup lidí. Procházelo se přes přízemní místnosti ambasády přímo do zahrady. Hned u boku se čepovalo PIVO Slavia - vyrobeno v Santiagu dvěma Češkami. Terasa sloužila jako pódium a na zahradě bylo několik stolů. Mezi hosty procházeli číšníci s nejrůznějšími dobrotkami a pitím. Bylo tam hodně lidí, ale nikoho jsem neznala. Postavila jsem se u kraje a hned se mě ujal jeden pan. Byl moc milý, hodně jsme si povídali a představil mi své děti. Byli to potomci Čechů a celý večer mě doprovázeli. Představili mne konzulovi a později i ambasadorovi. Oba vážení pánové byli moc milí a vřele mě uvítali. Byla jsem hrozně šťastná, že jsem mezi svými a že mi konečně někdo rozumí česky. Mluvila jsem se spoustou lidi, ale nikdy jsem si nebyla úplně jistá jestli jsou Češi nebo potomky Čechů a jestli rozumí.
Velvyslanec to zahájil proslovem, později byla chilská a česká hymna, operní zpěv, tradiční české lidové tance a samozřejmě české jídlo. Chléb mi chyběl nejvíc!! Byl výborný, ale také guláš či bramborový salát byly velmi chutné. Tuhle akci jsem si moc užila. Mluvila jsem s panem velvyslancem i panem konzulem, sice jenom chvilku, ale přece jenom. Bylo tam hodně vysoce postavených lidí jako velvyslanci jiných zemí, senátoři, ... Byla to velmi oficiální akce, a tak se omlouvám, ale nemám fotky.
Selfie z ambasadorym se fakt nie godzilo! Nakóniec żech dostała aspóń tóm jednóm.
konzulem, který mi pomohl se zapojit do zdejší české komunity. Byla jsem už dříve pozvána na akci u příležitosti svátku Sv.Václava - 28. září, ale bohužel jsem nemohla. Taky jsem byla pozvána na koncert českých hudebníků.
Začalo to tím, že mi přišel email s pozvánkou. Opět jsem buchla radosti a začala vymýšlet, jak se tam dostanu. Věděla jsem, že tentýž den má být Rotary, ale rodiče mi odkývali, že můžu jet. Rotary na konec bylo o týden dříve a netypický ve čtvrtek. S mamkou jsme vymýšlely jak to uděláme: nejprve byl plán, že pojedu sama autobusem, no jo ale sama v Santiagu? Trochu jsme to upravily, na nádraží mě vyzvedne sestřenice Carola, ale jak se vrátím? Takže Carola mě doprovodí na ambasádu, a pak taky vyzvedne a přespím u ní. Teď ještě zavolat Carole...
Další možnost byla, že mě tam mamka zaveze a počká na mě (nabídla se sama). Dopadlo to tak, že už ve 13 hodin vyjížděla celá rodina z Los Andes. V 16 šla Isi a mamka k doktorovi a já s taťkou opět do obchoďáku. Bylo to fajn, pomalu si doplňuji šatník. V 18 jsme vyzvedli Isi s mamkou a všichni jsme jeli do babičky Cocy [koky]. Tam jsme povečeřeli, já jsem se převlékla a připravila na večer.
Pozvání bylo na 19:30, měla jsem ale informace, že normální je 15 minut později. Samozřejmě jsem tam dorazila asi ve 20, protože jsme bloudili v Santiagu. Byli bychom tam dříve, kdyby mě alespoň poslouchali. Sice když už mě poslouchali, tak byly samé jednosměrky, tak jsme jeli trochu po čuchu. Bylo to jak v dopravní špičce a taťka byl dost nervózní. Všechno jsme zvládli a na místě už čekalo hodně lidí.
Hned u vstupu si mě zkontrolovali jestli jsem na seznamu pozvaných, vlastně svou vytištěnou pozvánku jsem ani nepotřebovala. Přes křoví už šlo vidět ten zástup lidí. Procházelo se přes přízemní místnosti ambasády přímo do zahrady. Hned u boku se čepovalo PIVO Slavia - vyrobeno v Santiagu dvěma Češkami. Terasa sloužila jako pódium a na zahradě bylo několik stolů. Mezi hosty procházeli číšníci s nejrůznějšími dobrotkami a pitím. Bylo tam hodně lidí, ale nikoho jsem neznala. Postavila jsem se u kraje a hned se mě ujal jeden pan. Byl moc milý, hodně jsme si povídali a představil mi své děti. Byli to potomci Čechů a celý večer mě doprovázeli. Představili mne konzulovi a později i ambasadorovi. Oba vážení pánové byli moc milí a vřele mě uvítali. Byla jsem hrozně šťastná, že jsem mezi svými a že mi konečně někdo rozumí česky. Mluvila jsem se spoustou lidi, ale nikdy jsem si nebyla úplně jistá jestli jsou Češi nebo potomky Čechů a jestli rozumí.
Velvyslanec to zahájil proslovem, později byla chilská a česká hymna, operní zpěv, tradiční české lidové tance a samozřejmě české jídlo. Chléb mi chyběl nejvíc!! Byl výborný, ale také guláš či bramborový salát byly velmi chutné. Tuhle akci jsem si moc užila. Mluvila jsem s panem velvyslancem i panem konzulem, sice jenom chvilku, ale přece jenom. Bylo tam hodně vysoce postavených lidí jako velvyslanci jiných zemí, senátoři, ... Byla to velmi oficiální akce, a tak se omlouvám, ale nemám fotky.
Selfie z ambasadorym se fakt nie godzilo! Nakóniec żech dostała aspóń tóm jednóm.
Žádné komentáře:
Okomentovat