Včera jsem neměla žádné plány, a tak jsem se domluvila s kamarádkou Barbarou, že něco podnikneme. Bylo hezky, a tak jsme zašly na procházku, což je v Chile dost neobvyklé. Povídaly jsme si o různých tématech, hlavně tedy o výměně. Dozvěděla jsem se, že už ví svou první českou rodinu, a taky zná holku, která bude u ní doma. Měla by hostit Belgičanku, dokonce si volaly i přes skype, ale dopadlo to tak, že spíše mluvila s mamkou Belgičanky. Bára bude sice bydlet pro naše rozměry docela daleko ode mne, ale doufám, že se alespoň několikrát uvidíme. Začalo pomalu pršet, a tak jsme šly domů na kávu a české speciality. Vlastně vařit nebo péct naše české jídla v Chile není zas tak jednoduché, protože mi tu schází mnoho surovin. Třeba v Jumbu, obchod, který má asi nejvíc zahraničních produktů, jsem se zeptala, kde bych našla tvaroh.. No odpověď mě překvapila, protože se mě zeptali, co to je a na co se používá. V průběhu naši konverzace mi přišla zpráva od Jenny, že mám přijít naproti do hasičárny, protože tam je jedna Češka, která by mě chtěla poznat. Samozřejmě jsem ji chtěla poznat i já, protože v Chile na každém rohu nepotkáte Čecha. Tak jsme to s Barbarou zabalily a šly jsme se podívat na narozeninovou oslavu malé sousedky.
Sousedky (dvojčata) slavily sice jenom dva roky, ale oslava byla jako hrom. Jenny mě hned představila paní Soňi Tříškové. Bylo to velmi milé setkání plné překvapení, protože paní Soňa je z rodiny provazochodců a za hranicemi tehdejšího Československa bydlí už padesát let. Ve zkratce mi popsala snad celou svojí historii, někdy se mi tomu ani nechtělo věřit. Popravdě řečeno mi zase otevřela oči, protože být "jen" rok za hranicí nebo skoro celý život je taky velký rozdíl. Moc ráda jsem přijala zase jiný úhel pohledu, zase se mi některé věci ujasnily. Nevím jak velké znalosti české cirkusové scény máte, tak vám to trochu přiblížím... V 60. letech odcestovali (rodina Tříšků) na turné do Francie a Španělska, kde natáčeli video. Později se nemohli vrátit do ČSSR, a tak odcestovali do Brazílie. Své vystoupení předváděli také v Urugvay, vrátili se do Brazílie, následovalo Chile, pak Argentina, také zavítali do USA! Jeden strýc se vrátil do ČSSR, aby to naučil rodinu (bratrance - Kaiser), aby tato tradice měla pokračování..
Včera jsem neměla žádné plány, a tak jsem se domluvila s kamarádkou Barbarou, že něco podnikneme. Bylo hezky, a tak jsme zašly na procházku, což je v Chile dost neobvyklé. Povídaly jsme si o různých tématech, hlavně tedy o výměně. Dozvěděla jsem se, že už ví svou první českou rodinu, a taky zná holku, která bude u ní doma. Měla by hostit Belgičanku, dokonce si volaly i přes skype, ale dopadlo to tak, že spíše mluvila s mamkou Belgičanky. Bára bude sice bydlet pro naše rozměry docela daleko ode mne, ale doufám, že se alespoň několikrát uvidíme. Začalo pomalu pršet, a tak jsme šly domů na kávu a české speciality. Vlastně vařit nebo péct naše české jídla v Chile není zas tak jednoduché, protože mi tu schází mnoho surovin. Třeba v Jumbu, obchod, který má asi nejvíc zahraničních produktů, jsem se zeptala, kde bych našla tvaroh.. No odpověď mě překvapila, protože se mě zeptali, co to je a na co se používá. V průběhu naši konverzace mi přišla zpráva od Jenny, že mám přijít naproti do hasičárny, protože tam je jedna Češka, která by mě chtěla poznat. Samozřejmě jsem ji chtěla poznat i já, protože v Chile na každém rohu nepotkáte Čecha. Tak jsme to s Barbarou zabalily a šly jsme se podívat na narozeninovou oslavu malé sousedky.
Sousedky (dvojčata) slavily sice jenom dva roky, ale oslava byla jako hrom. Jenny mě hned představila paní Soňi Tříškové. Bylo to velmi milé setkání plné překvapení, protože paní Soňa je z rodiny provazochodců a za hranicemi tehdejšího Československa bydlí už padesát let. Ve zkratce mi popsala snad celou svojí historii, někdy se mi tomu ani nechtělo věřit. Popravdě řečeno mi zase otevřela oči, protože být "jen" rok za hranicí nebo skoro celý život je taky velký rozdíl. Moc ráda jsem přijala zase jiný úhel pohledu, zase se mi některé věci ujasnily. Nevím jak velké znalosti české cirkusové scény máte, tak vám to trochu přiblížím... V 60. letech odcestovali (rodina Tříšků) na turné do Francie a Španělska, kde natáčeli video. Později se nemohli vrátit do ČSSR, a tak odcestovali do Brazílie. Své vystoupení předváděli také v Urugvay, vrátili se do Brazílie, následovalo Chile, pak Argentina, také zavítali do USA! Jeden strýc se vrátil do ČSSR, aby to naučil rodinu (bratrance - Kaiser), aby tato tradice měla pokračování..
Žádné komentáře:
Okomentovat