La Trilla
V neděli byla v Los Andes místní slavnost. Slavilo se v části Calle Larga a bylo to trochu na styl zvířecích trhu, spíše příslušenství. Součástí byly "tradiční hry" na koních. Většinu jsem zdokumentovala a můžete si to prohlédnout na "rajčeti". Vyrazili jsme s rodinou a přiznali se mi, že na takové akce nechodí, ale chtěli mi to ukázat a líbilo se jim. Po části s koňmi následoval koncert. Měla jsem štěstí, že opět hrála folkloristická kapela Los Comonción!! Už jsem na ně narazila v Santiagu a jsou úžasní. Koncert jsem si užila co to šlo, ale stejně jsme šli dříve. Udělali mi obrovskou radost, že mne tam vzali. Nejjednodušší způsob na poznávání kultury.
Baños Colina
V neděli jsem dostala nabídku na jeden skvělý výlet, i když jsem neměla moc informací, tak jsem rozhodla, že jedu.V pondělí jsem naházela pár věcí do batohu, sebrala spacák, stan, trochu jídla a vyrazila autobusem do Santiaga. Měla jsem tam schůzku v 17:30, já svou dohodu dodržela, Miguel který mě měl vyzvednout taky, jen ten zbytek trochu pokulhával. Nicméně dojeli jsme metrem do stanice Departamental, a jelikož ostatní měli zpoždění, tak my jsme šli čekat na nedaleké hřiště. Sedli jsme si na ten kousek trávníku, co tam byl a čekali asi hodinu. Pak v 19:30 jsme se přesunuli do bytu, kde už byla část výpravy. Prozatím jsem znala Miguela (chilan s českými kořeny) a Juraje (toho jsem poznala v sobotu na ambasádě), teď jsem měla to potěšení s Tomem a Dejvem a asi po další 3/4 hodiny dorazili z nákupu Robin, Eva a Petr. Něco kolem 21 jsme UŽ (místni realita) šli k autům. Překvapení bylo, že jsme naskákali do nizoučkých, zde velmi populárních schevroletů. Byli jsme po čtyřech, ale nenapadlo nás si rozdělit naše chilské mobily. Tak jsme se v noci po tmě vydali z centra rušného Santiaga směrem do hor. Po první křižovatce jsme se nějak rozdělili a už po druhé jsme se navzájem stratili. Po nějaké te hodině jsme se ocitli "na konci" Santiaga, kde jsme se naštěstí všichnisetkali, tentokrát i s Jurajovou kamarádkou Carolinou a jejím bratrancem. Když se dořešil benzín a všechno, tak jsme se vykali na velmi zajímavou cestu, myslím že teměř nikdo netušil, co nás čeká. První hodina byla v pohodičce po asfaltové cestě, pak začly přejezdy po zámkových kostkách, další hodina začla být "zábavnější" a začala "polňačka" lemovaná z každé strany skálou nebo alespoň obrovskými kameny. Po půlhodině sledování vzdalujících se červených zadních světel Karolíny, která byla naší průvodkyní, jsme zastavili. Prohlédli jsme si noční oblohu a poslechli instrukce, které zněly držte se dobře v mojí stopě! Jelikož už za cesta doposud byla dost hrozivá, moc jsme si nedovedli představit, co nás čeká. Poznali jsme to velmi rychle. Cesta byla dosti zdeformovaná, a tak to bylo pro našeho řidiče, pořád ještě unaveného po 36h letu trochu jako zkouška. Pak jsme měli na cestě jeden docela hlubokej potůček, tak jsme škrtli, ale to nebylo nic oproti tomu, co nás čekalo. Karolína si pro jistotu zastavila, aby nam sdělila, že tam je písek a pořád musíme jet, jinak v té řece uvíznem. No bylo to trochu jak projet "tankodromem" a auto se drželo "pokupě", a tak jsme pokračovali. Zastavili jsme až u závory. Celkem mě překvapilo, že asi v jednu v noci na konci světa v horách v termálech Baños Colina je otevřeno a docela živo. Ještě nás čekal zábavný vjezd na horu na parkoviště, a pak jsme postavili stany, převlékli se do plavek a šup do teplé vody. (Někteří měli čupr stany, které vyzkoušeli v obývaku, ale najednou ne a ne být správně.) Ve vodě jsme trochu poznali souhvězdí na jižní polokouli, pak byla hromadná masáž nohou, a potom jsme šli vyzkoušet teplejší vody. V "bazéně" nejvýše byla nejteplejší voda, bylo mi řečeno, že něco mezi 40-50°. Později jsme měli jednu akci v autě chilských kamarádu. Do malého Sparku jse nás natlačilo 9 a ještě jsme si užili spoustu legrace! Myslím, že asi ve 3 ráno zmizela i jazyková bariéra a všichni se skvěle rozuměli... Postupně šli všichni spát až jsme zůstali s chilany sami a pustili jsme se do psychologických témat, tak nějak jsme přivítali sluníčko. Ráno jsme se tak nějak postupně budili, posnídali a šli do vody. Zbalili jsme věci a vydali se na cestu, poznávat kudy jsme to vlastně jeli. Zjistili jsme, že cesta se často mění a když tak to kamení odhrne bagr, protože to je oblast kamenolomu. A tak nějak proběhl jeden super výlet. V Santiagu jsem se rozloučila a popřála hodně štěstí na cestě po Pataganii. Chtěla jsem jet s nima, ale v Patagonii jsem už byla a nejlevnější to taky není. Metrem jsem se vydala do apartmanu mého bratrance a sestřenky. Trochu jsme si s Pierrou odpočinuly a pak nás probudily sirény a kouř. Šly jsme se podívat, co se děje a jedna budova byla celá v kouři, naštěstí plamemy už nešlo vidět. Tak jsme se trochu prošly Santiagem, prošmejdily trh (feria) Santa Lucia a pak s kamarádkou Pierry jsme šly na pizzu a potom do Bar Clinic, tam se mi moc líbilo. Prostředí bylo velmi tématické a příjemne. U stolu se k nám připojil další kamarád, který je původem ze Španělska. Mluvil strašně rychle, tak jsem ho moc nechápala. Měli jsme nápad, že zajdeme do kina, ale nějak z toho sešlo. Na konec jsme se rotloučili a my jsme to vzaly rovnou na byt. Rozmrazily jsme mražák, připravily special čaje a dloho vybíraly film. Přišel Peppe, padlo rozhodnutí a už jsme se dívali. Pierra po prvním film šla spát, my jsme si dali ještě jeden a já už byla neskutečně unavená. Ráno jsme si posnídali speciální chléb, zašli jsme koupit lepící sadu na kolo, a pak jsem už pospíchala na autobusové nádraží. Těsně mi to ujelo, tak jsem si tam půl hodiny počkala. V Los Andes mě už čekala host mamka a doma jsem byla, co by dup. Měla jsem se jít koupat s Antonii do bazénu, ale byla jsem tak unavená, že jsem to prospala.
Žádné komentáře:
Okomentovat